OZVĚNY JIHLAVY: PROČ SE CÍTÍM JAKO KLUK / HNŮJ VEZDEJŠÍ

Proč se cítím jako kluk?

ČR 2019, 26 minut, česky
režie: Kateřina Turečková

V malé vesnici na jihu Vysočiny se režisérka setkává s šestnáctiletým Benem, aby přímo na místě zkoumala jeho nově objevenou trans identitu. Se svými skutečnými pocity utíká do on-line světa a opravdově šťastný se cítí například ve chvíli, kdy se pomocí klíčovací technologie představuje svou možnou budoucnost. Snímek zprostředkovaně zachycuje,s jakým (ne)pochopením a (ne)přijetím se setkává ve škole,a jeho soustředěný vhled dotvářejí autorkou vedené rozhovory s maminkou a sestrou, které nedobrovolně ztělesňují vše, co na sobě Ben nenávidí.

„Mě na tom nejvíc baví, jak příběh dospívajícího trans kluka dokáže nabourat konzervativní struktury televizního filmu, přesáhnout za hranice média a otevřít téma nehumánní sterilizace trans lidí v ČR.“ Kateřina Turečková (MFDF Jihlava)

Kateřina Turečková (1993)

Kateřina Turečková studuje dokumentární tvorbu na FAMU v Praze. V roce 2018 na sebe upozornila snímkem Iluze o současné situaci v Maďarsku, který byl uveden také na jihlavském festivalu. Filmová báseň Tradice (2017) získala v Ji.hlavě zvláštní uznání v kategorii Fascinace Exprmntl.cz.

Hnůj vezdejší

ČR 2019, 23 minut, česky
režie: Nikola Krutilová

Holubi usedají na střechu zchátralého zemědělského stavení, nákladní automobil vysypává na hromadu starý chléb, dobytek pobíhá mezi automobily na vrakovišti, kozy se pasou v sousedství velkých přepravních kontejnerů...  Dokument, jehož leitmotivem je využití nezpracovaných potravin jako hnojiva a krmiva pro hospodářská zvířata, ukazuje v sérii bezeslovných prozaických výjevů jednu z podob zemědělství ve 21. století. Pomalé tempo a cyklické variování stejných stylistických parametrů navozuje poetiku zániku a rozkladu.

„V průběhu čtyř ročních období jsem zaznamenala místo, kde končí naše nadprodukce. Pohřebiště, kde přebytky pojídají přebytky. Nekonečný koloběh zrodu a zániku.“ N. Krutilová

Nikola Krutilová

Nikola Krutilová studovala kulturní a sociální antropologii. Ve filmech Sféra neviditelného (2014) a Pod dozorem (2015) se zaměřila na životy státních zaměstnanců. V sekci Česká radost jihlavského festivalu uvedený dokument Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí (2015), připomínající tvorbu divadelního režiséra Petra Lébla, natočila společně s Janem Kačenou. O rok později natočila experimentální portrét kameramana Petra Koblovského Není pevná hranice.